Ukrajina očima přírodovědců

Ukrajina je krásná a obrovská země. Z karpatských hor s nadmořskou výškou až 2 000 m.n.m. přes pahorkatiny a rozsáhlé stepi se podél řek Dnister, Dněpr a mnoha dalších rozkládá až k mořskému pobřeží Černého a Azovského moře. Pojďme se podívat na její přírodu a krajinu očima přírodovědců, kteří zde byli ještě před ruskou invazí. Kdo jste na Ukrajině byli, přidejte se a podělte se s námi o své fotografie a zážitky. Děkujeme autorům za sdílení fotek. Děkujeme ukrajinskému lidu za jejich úsilí o demokratickou a občanskou společnost. Sláva Ukrajině!

Pop Ivan Černohorský - jedna z nejvyšších hor Ukrajiny v Zakarpatské oblasti (2028 m.n.m.) (autor Libor Praus)

Bryndza od pastevců pod Černou horou (autor Libor Praus)

Polonina Svidovec (autor Filip Laštovic)

Zvonek vousatý / Campanula barbata / Polonina Svidovec (autor Filip Laštovic)

Hořec tečkovaný (Gentiana punctata) / Bliznica (autor Pavel Vonička)

Modranka karpatská (Bielzia coerulans) (autor Pavel Vonička)

„Posílám pár obrázků z ostrůvku, který vznikl naplavením písku a lastur mlžů při velké bouři v 90.tých letech a půlí jej hranice Ukrajina/Rumunsko. Ukrajinci jej považují za nejmladší pevninu Evropy a říkají ostrůvku Nova zemlja. Protože se na něj zatím nedostali predátoři tak je nově hnízdištěm koloniálních ptačích druhů. Při návštěvě v roce 2011 jsme tam zjistili první hnízdění racka velkého v Rumunsku. Tento druh má areál od střední Asie po jih Ruska a Ukrajiny, kde hnízdí na písečných ostrovech kolem Azovského a Kaspického moře, na Krymu a březích velkých řek Volhy a Dněpru. Zjistili jsme kolonii několika set párů, které již měli mláďata, drželi se stranou od racků bělohlavých a mláďata hlídali v jakýchsi školkách. Na rozdíl od racků bělohlavých, kteří jsou agresivní a napadají si navzájem mláďata, rackové velcí jsou klidní a neagresivní, jen hlídají svoji školku proti rackům bělohlavým. Na ostrově byly mimo kolonie racků početné kolonie rybáků severních, obecných a tenkozobců opačných. Znovu jsem tam byl s rakouskými filmaři 2014 a kolonie všech druhů byly menší. Jak vypadá situace v současnosti bohužel nevím.“ Aleš Toman

Nova zemlja / Ukrajina

Racek velký / Larus ichthyaethus / delta Dunaje / Ukrajina (foto Aleš Toman)

Rybák severní / Sterna sandvicensis / delta Dunaje / Ukrajina (foto Aleš Toman)

“ V květnu 2017 jsme vyrazili na západní Ukrajinu mapovat ptáky do evropského atlasu. V některých zemích, či územích totiž chyběla data, a tak se sjížděli dobrovolníci odjinud, aby tato místa zaplnili. Zkrátka ideální dovolená. Cestou jsme se bavili pročítáním reprintů prvorepublikových průvodců. Motoristické rady, či rady, co si vzít s sebou do hor, působily v dnešním kontextu úsměvně, ale také odkazovaly na společnou historii a vzhledem k tomu, že jsme se bránili novodobým informacím, navozovala tato příprava tajemnou atmosféru – do jakého světa to vlastně jedeme. Dojeli jsme v noci, ráno se probudili v mapovacím čtverci, posléze se rozdělili, začali mapovat a počítat. Co mne na první pohled, či lépe řečeno poslech, zaujalo, byla (v porovnáním s námi) velká bohatost vesnického ptactva. Není třeba složitých analýz, tradiční způsob hospodaření, množství domácích zvířat i pestrost zahrad, záhumenků i okolí obcí byl zjevný. Kromě krásné krajiny a množství ptáků, které jsme pozorovali, nás těšila srdečnost, úsměvy a veselost místních. Již před pěti lety tu byl patrný také smutek z války. Z fronty na východě se vraceli zranění, traumatizovaní lidé, a tak v některých obcích, které jsme míjeli při přesunech mezi mapovacími kvadráty, jsme viděli nové pomníky padlým. Řeky v nížinách jsou často nezregulované a mokřady jsou součástí krajiny. Pozastavil bych se více u lesů. Na první pohled zaujmou hory, které jsem sice znal již z dřívějška, ale rozlehlost pralesů a zachovalých lesů člověka ohromí vždy. Z poloniny Stý nebylo vidět holorub široko daleko ani dalekohledem. Na venkově je druhová bohatost tvořena nikoliv dotačními tituly, ale intenzivní činností lidí a jejich zvířat. Na fotografii je vidět prastarý pastevní les u obce Oleshnyk. To, co jsme si u nás zaškatulkovali do ekologických skupin v totálně vykořeněné krajině, tu zjevně neplatí. V takovémto lese, který vlastně z lesnického pohledu les není, je hojnost druhů jak lesních, tak druhů otevřené a zemědělské krajiny. Další fotky jsou z okolí obce Korytyšče. V okolí jsou pastviny, kde si pastevec ráno v mlze četl knihu. Vřesoviště v okolí obce přechází přes břízami zarůstající okraje do lesa. Je to vlastně pařezina, obyvatelé strom uříznou, jakmile dosáhne vhodného rozměru do kamen a on obrazí opět z pařezu, který může mít stovky let. Z porostu ční stromoví mohykáni: buďto jsou pěstováni na trámoví, či dosáhnou rozměrů, kdy by bylo přespříliš těžké je skolit, zpracovat a odtáhnout k domu. Život tu je těžký, veselost a srdečnost lidí na venkově, kterou jsme měli možnost pozorovat, je obdivuhodná. Snad ji ani válka nezlomí.“ Gašpar Čamlík

pastevní les u obce Oleshnyk / Ukrajina (autor Gašpar Čamlík)

pastvina u obce Korytyšče / Ukrajina (autor Gašpar Čamlík)