Norek evropský

Norek evropský (Mustela lutreola, Linné 1761) patří spolu s rysem pardálovým (Lynx pardina) a tuleněm středomořským (Monachus monachus) mezi tři nejohroženější šelmy Evropy.

Popis

Norek evropský tvarem těla, které je štíhlé a protáhlé, nezapře příslušnost do čeledi lasicovitých šelem. Ve stavbě těla a zbarvení norka evropského je na první podhled nápadná podobnost s norkem americkým. Nicméně tato podobnost je výsledkem konvergentního vývoje a norek evropský má za nejbližšího příbuzného tchoře tmavého, zatímco norek americký je více příbuzný s kunami. Délka těla i s ocasem se pohybuje mezi 40-60 cm, hmotnost pak kolísá od 0,5 kg u samic a nedospělých samců, u velkých samců může přesáhnout 1 kg. Zbarvení je leskle hnědé až skoro černé. Nápadný znak, jenž jej na první pohled odlišuje od norka amerického, je přítomnost bíle zbarveného horního rtu. Bílá barva pak tvoří lem okolo celých úst.

Biologie a ekologie druhu

Norek evropský je vázaný na vodní prostředí, kde vyhledává především malé a střední toky, významný prostředím jsou delty velkých řek. Norek evropský žije samotářsky, jen v období rozmnožování (konec února a březen) samec vyhledává samice k páření, ta se pak o mláďata stará sama. U norka evropského není známa utajená březost a samice rodí po 35-42 dnech 4-5 mláďat.

Norek evropský je na rozdíl od norka amerického považován spíše za potravního specialistu. V jeho potravě hrají dominantní roli obojživelníci. Nicméně naše údaje z Dunajské delty tato tvrzení nepotvrzují a podzimní potrava norka byla odlišná v různých typech prostředí.

Rozšíření

Původní areál norka evropského, jenž se kromě Evropy vyskytuje také v asijské části Ruska, zahrnoval pravděpodobně celou západní, střední a východní Evropu, ačkoliv historické záznamy výskytu nejsou časté. V současnosti se norek evropský vyskytuje v severní části Španělska, jihozápadní části Francie a v deltách velkých řek ústících do černého moře (Dunajská delta a delty řek Dněpru a Dněstru), situace na území bývalého Sovětského svazu je nejistá. Kromě těchto populací existuje v Evropě repatriované populace na ostrově Hiiumaa v Estonsku.

O příčinách ústupu areálu norka v historických dobách lze jen spekulovat a pravděpodobně největší roli hrálo ničení přirozeného prostředí. V současnosti je největším faktorem ohrožujícím přežití tohoto druhu ve volné přírodě přímé vytlačování ze strany norka amerického. V oblastech, kam norek americký dosud nedorazil (např. Dunajská delta) je norek evropský ohrožován především ničením prostředí a pronásledováním kvůli kůži. Norek evropský je jmenován v přílohách II a IV Směrnice rady EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (FFH 92/43/EHS) a jedná se tedy o prioritní druh.

Výskyt v ČR

V České republice je norek evropský vyhynulý druh. Z našeho území existuje pouze několik údajů z 18. století, kdy patrně již masově ubýval, přičemž poslední ulovený norek evropský je datován rokem 1896 u Jindřichova Hradce (Anděra a Hanzal 1996).

Literatura

Více si můžete přečíst v těchto našich publikacích.