Mýval severní

Mýval severní patří k nově se vyskytujícím druhům savců naší fauny. Druh původně pochází ze Severní Ameriky a severní části Jižní Ameriky. Do naší přírody se dostal z kožešinových farem nebo vlivem záměrného vypouštění. Jako nepůvodní druh se značnou reprodukční kapacitou se jak u nás, tak v celé Evropě rozšiřuje. Jedná se o všežravce obývajícího širokou škálu různých biotopů, místy s vazbou na mokřadní lokality.

Popis

Středně velká medvídkovitá šelma s krátkým tělem, delším úzkým ocasem, hustou srstí a s nápadně pohyblivými prsty zvláště na předních končetinách. Má nevýrazné šedohnědé zbarvení a charakteristickou černobílou masku na hlavě a tmavě pruhovaný ocas (obvykle 7 pruhů). Pro mývala je typický i postoj s vyklenutými zády. Bývá zaměňován s psíkem mývalovitým.

Délka těla dosahuje velikosti 45–60 cm, hmotnost se pohybuje v rozmezí 3 –10 kg.

Stopy a pobytové znaky

Jako dobře šplhající druh má mýval dlouhé drápy, jejichž otisk je znatelný na otisknuté stopě. Šlépěje předních tlapek jsou kratší než zadní. Stopy mývala vypadají jako otisky lidské ruky a nohy, jen menší. Velikost zadní stopy je 7–9 x 6–7 cm.

Prostředí

Mýval obývá celou řadu biotopů, preferuje blízkost potoků, řek, jezer a mokřadů. Často je zaznamenán i v urbanizovaném prostředí, v blízkosti měst.

Způsob života

Převažuje samotářský způsob života, i když jsou případy, kdy bylo pozorováno více jedinců pohromadě. Dobře šplhá po stromech. Ukrývá se v dutinách nebo ve skalách, obsazuje i opuštěné úkryty po lišce nebo jezevcovi, rád k odpočinku vyhledává i hnízda dravců. Páří se v zimě, doba březosti trvá okolo dvou měsíců a ve vrhu mívá 3–7 mláďat. Mláďata se osamostatňují zhruba po půl roce, v přírodě se dožívají 6–8 let. Jedná se o soumračného a nočního živočicha. V chladných oblastech Severní Ameriky byl u tohoto druhu zaznamenán nepravý zimní spánek, kdy je mýval schopen po dobu několika týdnů, až měsíců neopouštět noru. Přitom se mu nereguluje počet tepů nebo teplota jako u jiných savců s pravým zimním spánkem. Své jméno mýval (v latině – „lotor“, tedy umývač) získal podle toho, že si potravu před konzumací rád namáčí nebo „umývá“.

Potrava

Jedná se o potravního oportunistu se schopností se velice dobře přizpůsobovat aktuálním podmínkám. V jeho jídelníčku nalezneme různé druhy rostlin a živočichů, často preduje snůšky ptáků, a to i vysoko v korunách stromů. Při hledání potravy využívá i velice dobře vytříbený čich a rovněž velice obratně zapojuje při dobývání potravy přední končetiny – například při krmení se v popelnicích.

Rozšíření

Jeho areál se rozprostírá na severoamerickém kontinentu, přibližně od 56–58° s. š. na jih. Do evropských farem na kožešinu se dostal kolem roku 1927, nejprve do Německa (Hesensko). Počet zvířat v chovu i počet chovů rychle narůstal a v letech 1930–1935 již byli pozorováni první uprchlí jedinci ve volné přírodě na jihu a jihozápadě Německa. Místy byli mývalové vypouštěni do přírody záměrně a další se dostali do volné přírody během rozsáhlého bombardování na konci 2. světové války. Současná oblast výskytu pokrývá podstatnou část Německa a dle očekávání se šíří do okolních zemí. Mimo západní a střední Evropu byl záměrně vysazen např. v Rusku, Bělorusku, Ázerbájdžánu, Uzbekistánu, či Kyrgyzstánu.

Výskyt v ČR

První mývalové byli ve volné přírodě zaznamenáni již ve 20.–30. letech minulého století, a to v Čechách i na Moravě. Bezesporu se však jednalo o jedince uniklé ze zajetí. Po 1. světové válce narůstal počet kožešinových farem a s tím souvisel i narůstající počet těchto živočichů v přírodě (Anděra & Gaisler 2012). Kromě rozšiřující se německé populace, úniků z chovů a lokálních pokusů o vysazení přispěl k rozšíření tohoto druhu na našem území také zánik většiny chovů u nás po 2. světové válce. Postup rozšiřování mývala na našem území není tak rychlý jako u norka amerického nebo psíka mývalovitého, zato lokálně mohou být populace velmi početné. Současný výskyt je roztroušený, větší souvislejší výskyt je na Karlovarsku a Olomoucku.

Status a ochrana

Jako zavlečený invazivní druh představuje možné nebezpečí pro původní faunu. Jako velice dobrý lezec na stromy představuje potenciální hrozbu pro druhy ptáků hnízdící na stromech (dravci). Mýval severní nemá žádný ochranný statut z hlediska zákona o ochraně přírody. Podle myslivecké legislativy patří k druhům zavlečeným a v přírodě nežádoucím, které lze za určitých podmínek usmrcovat – tato činnost je v kompetenci myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře.

Literatura

Více si můžete přečíst v těchto našich publikacích.

Projekty

Realizované projekty zaměřené na mývala severního zde.