Norek americký

Popis

Norek je lasicovitá šelma vyznačující se středně dlouhým až protáhlým tělem, zploštělou hlavou se špičatým čumákem a kratšími vousy a dlouhým ocasem. Chodidla jsou opatřena krátkou plovací blanou nedosahující na konec prstů. Normální zbarvení norka amerického je tmavohnědé až červenohnědé, pouze na spodním rtu a na bradě bílé. Různě velké světlé skvrny se objevují i na hrdle, hrudi, břiše i ve slabinách a umožňují tak individuální rozpoznání jedinců. V přírodě se nicméně vyskytují také jednici různých barev (např. stříbřitě modrá, světle šedý, či béžový odstín), což je výsledkem šlechtění norků na farmách (chová se téměř v 60 různých barevných formách). V oblasti původního areálu druhu – v Severní Americe – bývá odlišováno až 15 poddruhů (Wilson & Mittermeier 2009).

Délka těla se pohybuje v rozmezí 35–55 cm, váha 0,5– 2 kg. Samci bývají v dospělosti větší a těžší než samice, obecně bývají o 10 % delší a až o 100 % těžší (Wilson & Mittermeier 2009).

Stopy a pobytové znaky

Stopa norka je jako u všech lasicovitých pětiprstá, někdy se ale první prst neotiskuje. Velikost 2–3 cm, otisky prstových bříšek jsou od sebe poměrně vzdálené, s krátkými ale tlustými drápy. Výrazným znakem stopy norka je otisk přední nohy - prstové polštářky míří do stran a vytváří tak hvězdičku.

Trus norků je podobný vydřímu trusu, je však v průměru užší (0,5–1 cm), zapáchá norkem. Nepravidelně norci vytváří latríny, kde se mohou nacházet desítky kusů trusu. Na rozdíl od vydry, ale norek nijak výrazně neznačkuje a jeho trus je tedy velmi těžké najít.

Prostředí

Norek je vázán na různé vodní ekosystémy (řeky, jezera, mořské pobřeží), ideálním prostředím jsou pro něj mělké pomalu tekoucí eutrofizované vody, obývat mohou ale v závislosti na potravní nabídce i rychle tekoucí oligotrofní vody.

Způsob života

Norek americký žije samotářsky, jen v období rozmnožování (konec zimy a začátek jara) samci vyhledávají samice pro páření. Norek má indukovanou ovulaci, ke které dochází 48 hodin po páření. Délka březosti se pohybuje v rozmezí 33–80 dní. Příčinou velkého rozptylu délky březosti je odložená implantace, kdy oplozené vajíčko zastavuje svůj vývoj a zůstává inaktivní až do doby, kdy dojde k jeho implantaci v děloze. O mláďata, jichž bývá ve vrhu nejčastěji pět, se stará výhradně samice.

Domovské okrsky jedinců stejného pohlaví se obvykle nepřekrývají a vzhledem k velikosti norka dosahují zvláště u samců poměrně velikých hodnot (u samců 10 až 50 km2), u samic několikanásobně méně (okolo 2 km2). V době rozmnožování podnikají dospělí samci dlouhé cesty s cílem najít samice pro páření a v tuto dobu se nedrží jen ve svém domovském okrsku.

Porovnání aktivních a neaktivních lokací v průběhu dne ukazuje, že samci jsou aktivní převážně v noci a za soumraku a jejich aktivita ve dne je minimální. Naopak rozložení aktivity samic je v průběhu dne rovnoměrné.

Potrava

Norek patří mezi potravní oportunisty. V jeho potravě se vyskytují jak bezobratlí, tak všechny skupiny obratlovců, vodní i suchozemští. Norci loví zejména podél břehů, ale jsou i zdatnými plavci a dovedou ulovit i vodní kořist, včetně různých druhů ryb.

Rozšíření

Původním domovem norka amerického je Severní Amerika. Do Evropy byli první norci přivezeni v dvacátých letech dvacátého století. Od této doby lze také datovat první nálezy volně žijících zvířat tohoto druhu v Evropě. V současné době nacházíme populace norků na území všech států západní Evropy, ale i na území Skandinávie, Ruska, Běloruska a Polska. Kromě Evropy byl introdukován také v Číně a Japonsku.

Norek americký patří k nově se šířícím druhům fauny savců v Evropě. Jako nepůvodní druh se značnou reprodukční kapacitou se jak u nás, tak v celé Evropě rozšiřuje v návaznosti na farmové chovy těchto významných kožešinových zvířat.

Výskyt v ČR

Rovněž u nás se začal norek americký chovat na farmách jako kožešinové zvíře v 20.-30. letech minulého století. Záhy poté se objevují ojedinělé zprávy o jeho výskytu ve volné přírodě. Populace divokých norků se pochopitelně tvořily v blízkosti těchto farem, odkud se šířily do okolí. První ucelené zprávy o výskytu norka amerického na našem území pocházejí z 60. let minulého století (Anděra & Hanzal 1996). Během 80. let minulého století se vytvořilo několik prosperujících populací v blízkosti tradičních oblastí s chovem norků: východní Polabí, Berounsko a Plzeňsko, střední Povltaví a Poohří (Anděra & Gaisler 2012). Další obrat v jeho šíření nastal počátkem 90. let, kdy farmy začaly zanikat a mnohdy docházelo k hromadnému vypouštění chovaných norků. Byly zaznamenány i případy, kdy byli norci násilně vypouštěni ochránci práv zvířat. Průzkumy k roku 2008 potvrzující výskyt z 35,2 % území (Červený J., Daniszová K. & Anděra M. 2008), k roku 2012 je výskyt uváděn ze 47,9 % území (Anděra & Gaisler 2012).

Status a ochrana

Jako zavlečený druh představuje norek potenciální nebezpečí pro původní faunu drobných a středních obratlovců Evropy. V řadě studií byl zkoumán vztah norka k potenciálním konkurentům a kořisti. Norek americký představuje zásadní problém pro kriticky ohroženého norka evropského (Mustela lutreola), má také vliv na populace tchoře tmavého (Mustela putorius). Jako potravní oportunista ovlivňuje také řadu druhů své kořisti, např. hryzce vodního (Arvicola terrestris) a řadu vodních ptáků, u nás např. ptáky hnízdící na ostrovech - rybáky a racky; z našeho území je také uváděn velmi negativní vliv na raka kamenáče (Austropotamobius torrentium) a užovku podplamatou (Natrix tessellata).

Řešení problematiky invazních druhů je v posledních letech věnována zvýšená pozornost na úrovni Evropské unie (zejména Nařízení Evropského parlamentu a rady o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazivních nepůvodních druhů a Seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii). V návaznosti na legislativu EU dochází k úpravám také české legislativy. Norek americký v současnosti není na „unijním seznamu“, je ale na Seznamu prioritních invazních druhů pro ČR v „černém seznamu“ (viz Ochrana přírody 2/2016). U nás byl navíc schválen zákaz chovu zvířat výhradně nebo převážně za účelem získání kožešin a všechny chovy byly zrušeny do 31. 1. 2019. Díky těmto změnám je možné uvažovat v ČR i o rozsáhlejších projektech eradikace. I tak ale bude stále nutné počítat s imigrací ze sousedních zemí (zejména Polsko a Německo), a to v závislosti na případných programech managementu v těchto zemích. Podle myslivecké legislativy patří norek americký k druhům zavlečeným a v přírodě nežádoucím, které lze za určitých podmínek usmrcovat – tato činnost je v kompetenci myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře.

Literatura

Více si můžete přečíst v těchto našich publikacích.

Projekty

Norkem americkým se zabýváme dlouhodobě, seznam projektů zde.