Není tchoř jako tchoř

Česká republika spadá do areálu výskytu dvou druhů tchořů, kteří se zde potkávají: tchoř tmavý (Mustela putorius Linnaeus, 1758) a tchoř stepní (Mustela eversmanii Lesson, 1827). Druhová identifikace může být náročná, protože oba druhy jsou si velmi podobné, v některých oblastech České republiky mohou žít v podstatě vedle sebe, a komplikaci také přináší možnost výskytu hybridů. Tchoř stepní a tchoř tmavý jsou si blízce příbuzné druhy, v rámci podčeledi kun (Mustelinae) k jejich odlišení došlo nejpozději (jen zhruba před 500 tisíci lety).

Tchoř světlý je také znám jako tchoř plavý či tchoř světlý a v dřívějších dobách byl lidově nazýván mlynář. Tchoř tmavý byl nazýván žabák. Všechna tato česká jména tak trochu napovídají, jak se tyto dva druhy liší vzhledem a také prostředím, ve kterém žijí.

Prostředí obou tchořů

Tchoř stepní obývá především otevřenou přirozenou i kulturní zemědělskou krajinu, tedy stepi, pastviny, pole, louky, úhory. Naopak tchoř tmavý preferuje prostředí lesní a mokřadní a nevyhýbá se i blízkosti lidských obydlí. V zemědělské krajině se tchoř tmavý více drží stromořadí a větrolamů, podél toků a v blízkosti vesnic.

V čem jsou si tchoři podobní

Oba druhy tchořů jsou středně velké šelmy zavalitějšího tvaru, tělo je protáhlé a končetiny jsou velmi krátké. Váhově jsou srovnatelní (0,5 – 2 kg). Ve zbarvení srsti se vyskytují barvy od pískově žluté, žlutohnědé až po tmavohnědou a černou. Oba druhy mají typickou „tchoří“ obličejovou masku. Na uších a obličeji se střídají bílé, hnědé a černé plochy, maska je poměrně variabilní, a to jak mezi jedinci, tak se mění i s věkem či s ročním obdobím.

Jak určit druh tchoře

Fenotypově, tedy podle vnějšího vzhledu a zbarvení, je v některých případech určení problematické. Oba druhy jsou si velmi podobné, zbarvení srsti vykazuje individuální odlišnosti. A záleží také na tom, jaké informace máte k dispozici, jestli kompletní čerstvý kadáver, či rozjetý kus kůže ze silnice, barevný či černobílý snímek z fotopasti atd.

Tchoř světlý má protáhlejší tvar těla, tchoř tmavý je zavalitější.

Tchoř stepní má světlejší zbarvení srsti, žlutá podsada více prosvítá přes tmavé pesíky. Jednotlivé části těla – záda a šíje, břicho – ale vykazují určitou variabilitu v odstínech, a to u obou druhů, obecně u tchoře stepního převládají světlé odstíny a u tchoře tmavého tmavší. Zbarvení celkově ukazuje na příslušnost k jednomu z druhů, ale u některých jedinců může být nejednoznačné. Oba druhy mají tmavě hnědé až černé nohy a konec ocasu. Kořen ocasu tchoře stepního má vždy světlé zbarvení, přechod světlé a tmavé části bývá dobře vidět.

V případě nejasných případů, je vhodné druh určit genetickou metodou, případně ještě přichází v úvahu podívat se na lebku, kde se nachází několik poměrně dobře rozlišitelných znaků.

Kožní preparáty tchořů v Kunst historisches museum ve Vídni. Vlevo tchoři stepní vpravo tchoři tmaví.

Kožní preparáty tchořů v Kunst historisches museum ve Vídni. Zleva: tchoř stepní hřbetní strana, tchoř stepní břišní stran, tchoř tmavý hřbetní strana a tchoř tmavý břišní strana.

Detail zbarvení kořene ocasu u tchoře tmavého (horní část obrázku) a u tchoře stepního (spodní část obrázku) (Kunst historisches museum ve Vídni).

Typicky zbarvený tchoř stepní a tchoř tmavý ze záznamů z fotopastí z jižní Moravy.

Typické fenotypické znaky tchoře stepního na černobílém záznamu z fotopasti z jižní Moravy.

Samice tchoře stepního na barevném záznamu z fotopasti z jižní Moravy.

Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP. Projekt je také součástí sledování stavu biotopů a druhů organizovaného AOPK ČR.