Myšky s proužkem na zádech

TISKOVÁ ZPRÁVA 27.12.2022

Myšky s proužkem na zádech – co jsou vlastně zač?

V České republice žijí hlodavci, kteří mají černý proužek na zádech. Černý pruh se v jinak hnědé srsti se táhne od čela až po ocásek a je natolik výrazný, že jej nelze přehlédnout. Má to ale háček. Takový proužek totiž u nás mají dva druhy, a ač jsou na první pohled velmi podobné, tak se jedná o nepříbuzné druhy, jeden z nich dokonce ani není myšovitý hlodavec.

Myši mají čtyři nohy, velké uši, dlouhý lysý ocas a jsou bud šedé nebo hnědé. Prostě nezajímaví malí tvorové, co občas taky něco sežerou a můžou přinést nějakou nepříjemnou nemoc. „To je bohužel poměrně zjednodušený pohled veřejnosti na tuto skupinu savců. A právě teď o Vánocích tomu drobné scény v českých pohádkách moc nepomáhají, kupodivu jinak je to v těch hollywoodských“ začíná se zamyšlením Kateřina Poledníková, „hlodavců podobných myši domácí je ale u nás hned několik druhů. Některé se drží lidských sídel, jiné žijí u polí a máme i typické lesní druhy. Dva z nich se odlišují výrazným černým proužkem na zádech.“

„Prvním druhem je myšice temnopásá, je větší z těchto dvou druhů, je velká jako další příbuzné druhy myšic či i třeba myš domácí. Druhým hlodavcem s proužkem na zádech je myšivka horská. Vypadá jako mládě myšice temnopásé. Je totiž velmi drobná, měří jen asi 5 centimetrů. Mezi myši ale vůbec nepatří, je příbuzná tarbíkům“ popisuje oba druhy Lukáš Poledník. „ Oba druhy už dva roky mapujeme, snažíme se získat záznamy o jejich výskytu v celé České republice, a to jak terénním sběrem dat chytáním či s pomocí fotopastí, tak také sbíráním údajů o náhodných pozorováních veřejností.“

Myšice temnopásá je běžnější. „Lidé nám posílají fotky myšic ze svých zahrad, často je nosí kočky, vidět jsou při okrajích polí, ale i např. v městských parcích“ shrnuje nálezy veřejnosti Kateřina Poledníková. Myšice temnopásá se vyskytuje na celé Moravě. V Čechách je ale výskyt vzácnější, obývá jen oblasti v podhůří na severu Čech. „Nejvíce záznamů nám lidé hlásí z Ostravska. Jedno hlášení máme ale například z Kokořínska, což je nová oblast výskytu. Zdá se, že tento druh se aktuálně šíří. A i díky hlášením od veřejnosti tak můžeme změny ve výskytu tohoto druhu sledovat.“ děkuje Kateřina Poledníková.

Skupinka myšic temnopásých vyfocených u řeky Ostravice (foto nám zaslala Ing. Kateřina Záňová).

Jiná situace je v případě myšivky horské. Jen pár šťastlivců mělo to štěstí a mohlo ji spatřit. Proč je složité tohoto tvora vypátrat či se o něm dozvědět i něco více? Důvody vypočítává Lukáš Poledník: „Myšivka je v České republice poměrně vzácná, i na lokalitách s výskytem pravděpodobně dosahuje velmi nízkých populačních hustot, vyskytuje se nejvíce tam, kde jsou potřeba holínky – na podmáčených loukách, v mokřadech, v rašeliništích, tedy v poměrně nehostinném prostředí. Je velmi drobná, s převážně noční aktivitou a žije v hustém porostu bylin či keřů. A neposlední důvod v řadě - velmi špatně se chytá do klasických pastí na drobné savce.“ O těžkostech sledování tohoto druhu svědčí vůbec první záznamy výskytu myšivky u nás. Ač se u nás vyskytovala i dříve, vůbec první doklad pochází z Hrubého Jeseníku až z roku 1949, tedy po 2. světové válce. Do té doby nikdo netušil, že u nás tento druh savce žije. „Je to trochu paradox, zoologové mají problémy ji monitorovat, na druhou stranu se stane, že na ni náhodou lidé narazí jen tak, jak se prodírá vegetací. A vlastně ani neví, jak velké štěstí měli“, podivuje se Kateřina Poledníková, „takto náhodně například pozorovala myšivku horskou rodinka turistů letos v létě na hlavním hřebeni Jeseníků.“

Myšivka horská je velmi drobounká, váží zhruba 10 g.

Pokud myš s proužkem na zádech uvidíte, jak tedy poznáte, která to je? Myšice má dlouhý ocas, ale je kratší než její tělo. Uši myšice jsou poměrně velké, prominentní. Svrchní stranu těla mívá myšice rezavohnědou až žlutohnědou, břicho bílé, přechod mezi tmavou a bílou srstí je poměrně ostrý. Nohy myšice jsou tmavší.

Srst myšivky má trochu jiný odstín, je tmavě okrová a na břicho přechází do šedivé. Nohy má světlejší, až růžové. Hlavním rozpoznávacím znakem pro rozlišení obou druhů je ocas. Myšivka jej má velmi dlouhý, značně delší než tělo a to i u mláďat. Ocásek má totiž chápavý, obtáčí jej kolem větví a stonků, aby se jí lépe šplhalo ve vegetaci.

Porovnání myšivky horské a myšice temnopásé

Pokud myš s proužkem na zádech uvidíte, co s tím? Napište nám! Nejlépe, když zvířátko vyfotíte, abychom mohli druh určit s jistotou. Pomůžete tak s jejich mapováním, což je základ i pro jejich ochranu.

Pozorování, fotky, dotazy je možné zasílat na tento kontakt:katerina.polednikova@alkawildlife.eu