Autoři
Andreas Kranz, Vojtěch Kodet, Dana Kodetová, Lukáš Poledník, Aleš Toman, Martin Valášek, Jitka Kranz
Časopis
Naturkundliche Mitteilungen aus den Landessammlungen Niederösterreich
Rok vydání
Avifauna a její vztah k blízkosti k přírodě v NP Thayatal
Jak se vyvíjí druhy ptactva v očividně stále přirozenějším národním parku? Změny k větší přirozenosti týkající se lesa, který tvoří přes 90 % plochy chráněné oblasti. Na základě jeho nízkého stáří 20 let jsou změny v lese teprve na začátku dlouhého procesu. Tento však byl urychlen úbytkem jehličnatých stromů a ponecháním padlých a poražených stromů. Vzhledem k metodickým rozdílům a málo detailnímu popisu stavu 2008 resp. také 2001 jsou závěry týkající se změny stavu pouze omezené, popř. s opatrností možné pouze u určitých druhů. Ukazuje se, že řada druhů zůstala ve srovnání s lety 2008/2009 stejná nebo lehce stoupla. Pouze u žluny šedé a pravděpodobně i u doupňáka obecného stav znatelně vzrostl. Určité druhy, jako hrdlička divoká ubyly. Důvody k úbytku však lze vidět spíše mimo park, resp. v celkovém úbytku. Bylo prokázáno několik druhů, konkrétně kulíšek nejmenší a kalous ušatý, které chybí při inventarizaci v letech 2001 a 2008. Oproti tomu se zpočátku pouze občasná přítomnost sokola stěhovavého v posledních letech vyvinula v potvrzené hnízdění. Strakapoud bělohřbetý však již nebyl i přes intenzivní hledání v roce 2020 nalezen. Také čáp černý již není v národním parku hnízdícím ptákem, ale stálým návštěvníkem hledajícím potravu. S ohledem na vývoj lesa k větší přirozenosti se však jeví více než vývoj stavu jednotlivých druhů, podnětnější regionálně diferencované bohatství druhů hnízdících lesních ptáků v národním parku a mezi nimi zejména těch v dutinách a kůře. Neexistují údaje ke srovnání s dřívějšími šetřeními, proto musí být naše výsledky chápány jako podklad pro budoucí srovnávací šetření. Vzhledem k pokračující přírodní blízkosti lesů národního parku Thayatal se jeví jako charakterističtí ptáci, velmi atraktivní datlovití, zejména strakapoud prostřední a žluna šedá, dále doupňák obecný, lejsek bělokrký a sýkora babka. Obzvlášť vzácné druhy jako lejsek malý nebo strakapoud bělohřbetý jsou ve svém výskytu silně ovlivněni náhodnými událostmi a mají momentálně velmi malý tradiční potenciál. To platí i pro velmi rozšířené druhy jako puštík obecný, který je sice v lese odkázán na dostatečnou nabídku dutin, jehož stav je však také značně ovlivněn potravou a predátorem, kterým je výr velký.
Otevřít publikaci „Avifauna und ihr Bezug zur Naturnähe“ (němčina, PDF)